Spolky před rokem 1861
Činnost spolků se obecně spojuje se šířením vzdělanosti a oživováním společenského dění. V dřívějších dobách se vedle právní ochrany řemesel staraly o rozšíření kulturního obzoru svých členů zejména cechy, které byly zrušeny k 1. 5. 1860. V nově vznikajících spolcích od poloviny devatenáctého století působili svorně příslušníci všech stavů a plně se tu uplatňovala naprostá společenská rovnost. Zásadním impulsem pro činnost spolků jsou události po srpnu 1859, kdy se vrací ke svému profesi vídeňský advokát Alexander Bach.
S novým ústavním životem začíná po r. 1861 organizace národního života, města ztrácejí německý ráz. Intenzívně se zakládají hospodářské a kulturní spolky. V r. 1861 vzniká Český tělocvičný spolek, v r. 1861 Zpěvácký spolek Hlahol, který se v r. 1862 podílí na uspořádání lidové slavnosti na Blaníku. V r. 1862 se otevírá Prozatímní divadlo v Čechách a definitivně se i na divadelním poli odděluje český a německý živel. Ve Vlašimi vzniká v témže roce pěvecký spolek.
Výraznou postavou z tohoto regionu se stává Václav Vlček (1839 – 1908), rodák ze Střechova a pozdější vydavatel časopisu Osvěta. Jeho osobní angažovanost jako novináře, dramatika a spisovatele je taková, že jeho knihy jsou ještě v době německé okupace po r. 1939 úředně vyřazovány z knihoven. Václav Vlček je řadou osobních vazeb svázán s Kácovem, kde v r. 1862 ve věku 23 let, rok předtím než ukončí svá univerzitní studia, zakládá ochotnický divadelní spolek.
Kácovská opona a památky na činnost spolků
Do dnešní doby se dochovaly památky z činnosti spolků ve formě písemných dokumentů a hmotných předmětů, zejména praporů. Ojedinělou památku představuje kácovská opona s dobovým zobrazením městečka vytvořená pro ochotnické divadlo v roce 1863.
Opony se soustavně používaly v římském divadle, v následujících staletích upadly zapomenutí. V Čechách se r. 1802 při dražbě starých dekorací z Kotců v Praze uvádí již i opona (2). Malované opony patřily k nezbytným rekvizitám ochotnických divadel. Vedle krajinných motivů se na oponách objevovaly i nápisy a symboly. Tak je dokumentována opona s nápisem Český jazyk k českému srdci! s portály, kde je vyobrazen meč a kalich. (7) V pozdějších letech byly tyto opony kritizovány pro svou křiklavost, neuměleckost a naivitu i technickou zastaralost. Oproti systému navinování na válec si cestu do světa razila rozhrnovací opona a původní opony se vyřazovaly.
Výřez z kácovské opony
Autorem kácovské opony je přítel V. Vlčka, Bernard Gebell (1838 – 1914), který byl synem zámeckého lékaře v Kácově MUDR. Františka Gebella. MUDR. František Gebell (1808 – 1876) byl rodem Francouz, jenž vystudoval na jagellonské univerzitě v Krakově. Účastnil se vojenského tažení maršála J. J. Radeckého z Radče do Itálie (polní tažení v letech 1848 – 1849) jako vojenský lékař. Na zpáteční cestě se dostal do Kácova, kde také zůstal. Zde se zapojil do spolkového dění, působil jako předseda divadelního spolku a i jako čelný funkcionář hasičského spolku.
Bernard Gebell vystudoval reálku v Praze a pak přestoupil na hospodářskou školu. Pracoval jako hospodářský úředník na císařských panstvích v Buštěhradě, Jenči, Zákupech, České Lípě a v Kácově. Za svých studií v Praze navštěvoval některé malíře, hlavně Fr. Ženíška. V rodině lékaře Františka Gebella bylo hodně dětí (děti v této rodině dostávaly jméno podle toho jak šla abeceda: Antonín, Bernard, Cecílie, Daniel, Eduard, František, Georg), přesto řada z nich studovala v Praze. Studium na umělecké škole nebylo nejjistějším životním zajištěním. Proto asi malířství zůstalo pro Bernarda Gebella jen zálibou na celý život, zálibou, ve které nebyl odborně školen.
Bernard Gebell a Václav Vlček se osobně velmi dobře znali. Ve svých vzpomínkách na gymnaziální léta z února 1856 V. Vlček uvádí, že se obě rodiny navštěvovaly a jejich děti spolu putovaly z Kácova do Prahy (6).
Z děl Bernarda Gebella je uváděn oltářní obraz Narození Páně, který namaloval v České Lípě. Pro kácovské ochotnické divadlo ještě namaloval dva postranní portály s poprsím V. Hálka a V. Vlčka, které se nedochovaly. Opona malovaná klihovými barvami je o rozměrech 550 x 220 cm a navinovala se na válec.
Bernard Gebell zemřel v Praze a je pochován v rodinném hrobě na hřbitově v Kácově. Místo je lokalizováno jako čtvrtý hrob u zdi vlevo od hlavního vchodu.
V Kácově si během času pořídili oponu novou a původní postupně putovala po okolních obcích. Velkou hrou náhod a zejména trvalým úsilím tehdejšího učitele Karla Hazuky se v roce 1954 vrátila z Polipes zpět do Kácova. Dílo bylo v r. 1955 restaurováno akademickým malířem Josefem Krčilem z Kutné Hory. (5) Dnes je centrální část o rozměrech 175 cm x 395 cm vystavena v zasedací síni Obecního úřadu v Kácově.
Závěr
Přeprava základního kamene z Blaníku k Národnímu divadlu, jednoho ze sedmi kamenů tvořících jeden národní základ, byla dne 12. května 1868 pro okolí i pro zájmové spolky vyvrcholením jedné vývojové etapy. Vždyť průvod u vyšehradské brány vítal sám Dr. J. Grégr a na konec svého projevu provolal slávu podblanickým občanům (1).
Česká společnost musela překonat před dosažením této mety řadu problémů. Spolková činnost byla omezována, národní projevy na veřejnosti byly stíhány, vlastenecky smýšlející lidé byli pod policejním dohledem, protičeské snahy byly podporovány. I přes určité dnešní zlehčování této situace, nebyla účast ve vlasteneckém hnutí pohodlnou cestou k osobní kariéře.
Asi není třeba komentovat dobovou zahraniční reakci literárního listu Magazin vycházejícího v Berlíně, který k události položení základního kamene k Národnímu divadlu na den výročí svatého Jana Nepomuckého otevřeně napsal (3):
- Čechové na den svého patrona sv. Nepomuka pokusili se o politickou demonstraci (…) Nuže, Čechové ať se v čas mají na pozoru před nebezpečným sebeklamem! Nejen nejbližší jejich sousedé v dolním a horním Rakousku, v Bavorách, Sasích a Slezsku, nýbrž celé Německo od Rýna až k Visle jako jeden muž by vstali, kdyby panslavismus se opovážil potlačit němectví v staré německé zemi České. –
Kácovská opona je podle znalců obraz přesný v kresbě a věrně zachycuje stav obce ve své době. V tom je podle znalců jeho největší umělecká cena. Vedle toho však zůstává významnou památkou na činnost spolků regionu.
Literatura:
- Ve: VLASÁK, A. N.: Okres Uhlířsko-Janovický v Čáslavsku.
(Nástin historicko-archeologický.) Tábor 1885, s. 72 – 73. - 1 Keller, S.: Jubileum velké doby. Obraz našeho národního rozmachu před padesáti lety. Praha 1918. 142 s.
- 2 Port, J.: Divadelní výtvarníci staré Prahy. V. Kniha o Praze, (Pražský almanach), II, 1932, s. 70 – 127.
- 3 Národní divadlo. Květy, 1868, č. 23, s. 183.
- 4 Místopis českého amatérského divadla. Praha, Informační a poradenské středisko pro místní kulturu, 2001-2002. 2 sv. 1. díl. A-M. 2001. 518 s. -- 2. díl. N-Ž. 2002. 780 s.
- 5 Osobní archiv Jaroslava Křena, Kácov
- 6 Vlček, V.: Sněhy a ledy. Ze svých gymnasiálních let. Osvěta, 34, 1904, č. 2 – 12.
- 7 Pamětní list vydaný k jubilejní slavnosti 40letého trvání Spolku divadelních ochotníků, 25letého trvání tělocvičné Jednoty Sokol, 20letého trvání Řemeslnické besedy dne 8. a 9. července 1893. Německý Brod, 1893. 36 s.
zpracoval: dr. František Procházka
Publikováno v časopise: Pod Blaníkem, 2005, č. 2