Vznik Kácova lze spojovat se slovanským osídlením. Slovanské rody se před VI.stoletím přesunuly do Čech a obsadily úrodný kraj nekrytý hvozdem, který zahrnoval řeku Olši a Polabí – místa, která byla volná a úrodná. Podle dochovaných zpráv si tehdejší obyvatelé nebrali do boje pancéř, chodili pěšky, držíce v rukou oštěpy a malé šípy. Další kolonizace pokračovala mýcením a pražením hvozdů podél cest. Na těchto cestách poskytovala obyvatelům od pradávna trvalou orientaci řeka Sázava, podle níž vedly stezky. V oblasti, kde je dnes Kácov, se dálkové cesty křížily.
Nejstarší záznamy o městečku jsou spojovány se jménem Černčických z Kácova, jejichž erb je spojuje s pány z nedalekého Talmberku. Největšího hospodářského rozmachu a významu dosáhl Kácov a s ním provázaný rozsáhlý nemovitý majetek za vlády Čejků z Olbramovic v předbělohorském období. V popisu Čech Pavla Stránského je Kácov uveden jako panství vyšší šlechty. V následujících cca pěti letech další majitelé tento lehce nabytý zkonfiskovaný majetek rozprodávali.
Představu o velikosti kácovského panství dává následující obrázek:
Kácovské panství okolo roku 1654, již s Chabeřicemi připojenými roku 1635.
Soušice představují državu měst.
Anna Marie Toskánská koupila kácovské panství v roce 1726 a zahájila zde významnou stavební činnost dodnes nepřehlédnutelnou. Po smrti její dcery se kácovské panství stalo součástí toskánských statků a sdílelo jejich osud.
První návštěvníci, kteří sem přicházeli koncem devatenáctého století, byli udiveni divokostí zdejší krajiny. Ostře vyhraněné skály, jako věže do výše se pnoucí, vpravo i vlevo u řeky tmavé smrčiny, které čím dále do pozadí výše a výše vystupují až k nejzazšímu pozadí a pokrývají hřeben hor podle temné řeky se táhnoucí…
Sázava se tady kroutí velkými zátočinami, takže není vhodné sledovat ji po křivých cestách.
....Melancholik nějaký a samotář oblíbil by si na první pohled městečko, - píše E. Herold v roce 1872,- jenž se tak skrovně ukrývá mezi velkými horami, jehličnatými stromy porostlými.
V letech 1880 – 1890 zasáhla chudé oblasti Českomoravské vrchoviny silná vystěhovalecká vlna. Vláda tehdy volila jako cestu k možnému probuzení obchodu, zemědělství a průmyslu podporu budování infrastruktury, jejímž výsledkem byla výstavba posázavské železnice otevřené v roce 1903. Provoz místní dráhy byl velkým impulsem pro rozvoj veškerého života.
Posledních padesát let znamenalo pro městečko mnoho převratných událostí. Významným způsobem ovlivnila život v Kácovsku výstavba dálnice D1 dokončená v 70. letech minulého století.
Po vstupu do EU byl na území Kácova navržen Losinský meandrující potok jako chráněné území, v němž se vyskytují četné druhy ryb včetně chráněných.
První vlastivědné práce o regionu pocházejí od členů katolického duchovenstva: Jaroslav Schaller a A. N. Vlasák popsali v devatenáctém století jako první tuto oblast. Na ně navázali čeští učitelé.
Dějiny městečka Kácova nad Sázavou napsal významný archivář F. Beneš v třicátých letech minulého století. Práce rozvržená do dvou částí však vyšla jako torzo. V úvodu autor uvádí: - ..Až do nedávných dob žilo městečko svým vlastním životem, rušeným pramálo cizími vlivy. Teprve v posledních letech stalo se dosti navštěvovaným místem k letnímu pobytu a od té doby proniká sem značně silný vliv cizí, zvl. Prahy, v níž nachází místní lid své zaměstnání. Každodenní návrat dělníků, častý styk zdejšího obyvatelstva s centrem státu působí, že vliv města je tak zjevný jak ve způsobu života, tak v obleku, nazírání i životních požadavcích. – Tento trend pokračuje i nadále.
I když starobylé dokumenty městečka vzaly za své při požárech a neštěstích, byly četné zápisy o Kácovsku již otištěny v odborných publikacích nebo denním tisku a upadly časem v zapomenutí. Smyslem Kácovské vlastivědy a historické topografie je zpřístupnit zprávy o regionu, přírodě, lidech, výrobcích a službách, rozvoji oblasti a v neposlední řadě poskytnout i informace návštěvníkům pro případný výlet nebo cestu.
zpracoval: dr. František Procházka