(z činnosti Okrašlovacího spolku v Kácově v roce 1926)
„Podél zdi farské zahrady u silnice vedoucí z náměstí k betonovému mostu přes řeku Sázavu nalézá se strouha dosti hluboká, čím blíže k mostu, tím hlubší a širší Strouha ta místům těm neslouží nikterak k ozdobě a jest i večer za tmy chodcům nebezpečná, poněvadž není opatřena zábradlím a chodník při ní je úzký.
Z těch příčin častokráte mluvilo se o tom, že by bylo dobře kdyby strouha ta byla zavezena a tak Kácov zbaven nepěkného zákoutí. Zvláště Okrašlovací spolek o věci jednal, ale o odstranění strouhy nevyjednával s velkostatkem, jelikož do strouhy té vedla dvířka ve zdi farské zahrady, které by při zavážení byly částečně zasypány.
Z jara roku 1926 jednatel Okrašlovacího spolku Vojtěch Smutný, materialista, v horlivosti, aby nepěkná strouha zmizela, dal ji zasypat. Sháněl k tomu materiál, zvláště rum z novostaveb, sháněl i povozy, aby mu je hospodáři propůjčili, pokud možno zdarma. Podařilo se po značném úsilí. Strouha byla zasypána úplně až k přejezdu do lihovaru a tak utvořen chodník široký.
A nyní nastala podivná historie. Vrchní správce velkostatku jako zástupce patronátního úřadu podal stížnost k obecnímu úřadu, že bez dovolení příkop zasypán, že zeď farské zahrady bude podmokat a tím trpět škodu a že dveří z farské zahrady není nyní možno užívat, jelikož jsou částečně zasypány. Žádal, by vše bylo znovu uvedeno do bývalého stavu.
Snad by se byla celá záležitost smírně projednala, ale v tom stala se nepříjemná příhoda, která věc zhoršila. Po Kácově roznesla se zpráva, že vrchní správce dává ze špýcharu, který již předán byl jednotě Sokol, odvážet z půdy fošny. Sokol v té věci zakročil u vrchní správy, prokázalo se, že fošen na špýchaře není a že se odvážejí jenom konve na mléko, jichž bylo užíváno, dokud byla v zámku sýrárna.
Z té příhody a z řečí z toho vzniklých vrchní správce Josef Tomeš tak se rozhněval, že na obecním úřadě žádal ihned zásyp ze strouhy odstranit, hrozil žalobou a podal stížnost k okresní správní komisi. Ta radila, by obec povolala komisi, k níž by byl také přizván technický úředník patronátní z Čáslavě. Komise ta se skutečně konala a zúčastnili se jí též zástupci obce, velkostatku (patronátu) i Okrašlovacího spolku.
Byla celkem zbytečná, neboť vrchní správce tvrdě setrval na svém požadavku, že strouha musí být uvedena zase do původního stavu. Navážku však nechtěl odstranit nikdo. Obec zavázala se jen, že zaplatí výlohy komise, Okrašlovací spolek také nechtěl, ježto příkop zavézt nedal a tak jednatel Okrašlovacího spolku Vojtěch Smutný, který dal strouhu zavézt, musil ji opět do původního stavu dát a to co do strouhy dal navézt, musil na svůj náklad zase dát odvézt.
Tak jsme byli svědky, že ošklivá struha se zavážela a když byla práce hotova a půda urovnána, že se opět to, co bylo navezeno, vybíralo a odváželo pryč.“
Zbývá jen dodat, že tatáž strouha byla za dva roky za přímé pomoci vedoucího úředníka velkostatku opět zasypána. Jednalo se ale samozřejmě už o jiného správce.
zpracoval: dr. František Procházka