Kácovská pouť je pro většinu návštěvníků spojena s lidovou zábavou, různými atrakcemi, množstvím prodejních stánků, houpačkami, kolotoči, marcipánovými srdci, praženými mandlemi. Noci kolem kácovské pouti jsou prozářeny desítkami barevných světel, dlouho do noci zní jásavá hudba. V posledních letech je tato slavnost doprovázena i sobotním příjezdem historického parního vlaku.
Původně byla ale tato událost hlavně spojována s postavou světce svatého Liberáta, patrona Kartága, a jeho druhů z V. století. Hlavní událostí pak byla slavná mše svatá v místním chrámu Narození Panny Marie. V r. 1578 objevil maltský archeolog A. Bosio zapomenuté římské katakomby. V nich se nalezly ostatky desítek světců. A. M. Toskánská, majitelka zdejšího panství, si vyprosila na papeži jedny z těchto vzácných relikvií a nechala je v r. 1734 slavně uložit v kácovském kostele.
Po staletí pak putovaly k hrobu tohoto světce-mučedníka okolo 17. srpna poutníci, aby zde hledali posilu pro svou životní orientaci, prosili, děkovali anebo jen navštívili významné památné místo. Datum je určeno tak, že se má konat v neděli v týdnu po 17. srpnu.
Církevním poutím je v současném katechismu katolické církve věnována jen okrajová pozornost. Požaduje se ale, aby se poutě podporovaly a rozvíjely podle úsudku biskupů a církevních předpisů. Řada míst v Evropě tak zažívá svou renesanci. Snad nejznámější je pouť k hrobu apoštola Jakuba do Santiaga de Compostela.
