vždy první neděle po 8. září
po svátku Narození Panny Marie
Motto: A je posvícení,za dveřmi, v síni,voda se vaří, z měděnce skáče,už zejtra budem,dělat koláče. A až je napečem, tak je roznesem. Vejdi do domu, dej pozdravení, že zveme všechny na posvícení.
Každoroční vzpomínková slavnost posvěcení chrámu v Kácově se váže k 8. září, ke svátku Narození Panny Marie. Oslava posvícení je mezi lidem tradičně spojována s trhy, s hosty, pečením, hudbou, tancem a koláči.
V historii zažil tento svátek od V. století, kdy byl zaveden, období svého rozkvětu i období jeho zákazu. Ve francké říši tak byl slaven jako svátek na úrovni dne pracovního volna.
Císař Josef II chtěl v rámci svých reforem omezit posvícení jako nešvar a ušetřit lidem vydání spojená s vystrojováním pro hosty. Nařídil tedy, aby se posvícení slavilo najednou v celé zemi po svatém Havlu a co si kdo uvaří, že si také sám sní. Toto posvícení se pak nazývalo císařské. Snaha císaře zůstala nedoceněna a lidé pak slavili posvícení dvě: císařské a své.
V den Narození Panny Marie se čte v kostele během mše biblický text s rodokmenem Ježíše Krista počínaje Abrahamem, a to podle židovských zvyků. V tento den oslavy posvěcení kostela (patrocinium) se také obvykle koná v místě pouť. Je zvláštností Kácova, že pouť se tady slaví podle zvyku v srpnu na den svatého Liberáta. Týden po kácovském posvícení následuje posvícení ve Zlivi. Kácovské posvícení nemá takovou tradici a rozsah jako kácovská pouť, protože je příliš brzy po pouti a hospodyně se bránily opětovnému návalu práce a s přípravou hostin a balením koláčů.
Připravilo Občanské sdružení pro rozvoj Kácovska