V Národním archivu jsou uloženy dokumenty o Koutském mlýně (tzv. emfyteutický Kautský mlýn) obsahující údaje o převodech majitelů, placení poplatků mlynáři a o opravách z let 1727 – 1846. Na objekt se tedy vztahovala feudální forma dědičného nájmu pozemků, které se pronajímly na delší dobu nebo navždy.
Mlýn se skládal tehdy obvykle z jednoduché dřevěné stavby s jedním patrem obsahující obydlí mlynáře a mlýnici s mlýnským složením (mlýnským zařízením). Hnacím zařízením bylo vodní kolo s lopatkami a hřídelem, který byl na konci opatřen zuby čili „trny“ a otáčel dalším, vertikálním hřídelem zvaným „trýbl“. Na jeho konci byl upevněn pohyblivý kámen, běhoun, který měl nahoře otvor, kudy se sypalo obilí mezi běhoun a spodní kámen pevně upevněný k podlaze. Tomu se říkalo ležák. Mezi nimi se zrno drtilo na mouku. Voda na mlýnské kolo v Koutském mlýně padala shora, stroj tedy pracoval na vrchní vodu. Mlýny uvedeného typu nazýval lid potočníky nebo drnčálníky. Hnací řízení sloužilo i pro pilu.
Nad Koutským mlýnem bývala vodní nádrž, rybník. Takový rybník u mlýna se nazýval nadýmáček. Ukazují ho ještě fotografie z období po první světové válce. Tehdy bývalo zvykem v kácovské hospodě u Růžičků, že pokud si letní hosté objednali ryby nebo úhoře a tyto měly mít zaručeně dobrou chuť, spěchalo se pro ně do Koutského mlýna.
U mlýna se nachází kaplička k poctě Panny Marie s datem L.P. 1919. Takové kapličky stavěli nebo upravovali navrátilci ze světové války jako výraz díků za přežití útrap a hrůz.
Po roce 1942 v době II světové války se v rodině zdejšího mlynáře pana Hlaváčka ukrýval J. Stránský před deportací do židovského koncentračního tábora. Zůstal zde až do roku 1945. Rodina Hlaváčkova riskovala celou tu dobu své životy, protože za tento prohřešek byl tehdy jediný trest - smrt.
V Koutském mlýně bylo ukončeno mletí ve čtyřicátých letech minulého století. Jako většina těchto objektů slouží dnes mlýn pro rekreační účely.
Pohled z doby kolem roku 1930