Městys Kácov

V úseku dlouhém 17 km podél řeky Sázavy mezi Kácovem a Stříbrnou Skalicí se nachází celkem dvanáct lokalit méně známých opevněných poloh. Patří k nim Stříbrná Skalice, Černé Budy (/Vlkančice), Sázava (/Dojetřice), Ledečko, Mrchojedy, Bělokozly, Drahňovice, Malovidy, Český Šternberk, Polipsy. Některé tyto lokality jsou označovány jako sídliště s pravěkým původem, jiná jako středověká hradiště. Obecně představují středně velké až extrémně malé areály různých terénních typů: úzký ostroh, opevněný úsek hřebene nebo opevnění připojené k hraně svahu. Pro všechna tato sídliště je typické umístění přímo nad tokem řeky a vazba na strmou skalní stěnu. U žádné z lokalit se nejedná o výškovou dominantu krajiny, okolní kopce často značně převyšují opevněné body.

Soustředění těchto výšinných sídlišť a hradišť podél Sázavy mezi soutokem s Blanicí a ústím Jevanského potoka je dáno podle odborníků existencí dávných obchodních stezek. V daném případě pak průsečíkem tras důležité severojižní dálkové komunikace s řekou a zřejmě i souběhem této komunikace se Sázavou k ústí Blanické brázdy. (Bernat, J., Štědra, M.)

Na těchto dvanáct lokalit navazuje i lokalita Pustý Hrad u Kácova, místo, které se nachází na levém břehu řeky asi čtvrt hodiny proti proudu řeky od městečka na vyvýšeném ostrohu. Zde je místo s romantickou zříceninou dávného feudálního sídla.

S lokalitou Pustý Hrad jsou spojováni Černčičtí z Kácova a i otázka první dochované zmínky o Kácově. Řešení této otázky bývá často detektivkou s otevřeným koncem. Zatím nejúplněji se tímto problémem zabýval J. Beneš. Uvádí tato zjištění:

1) prvního držitele Kácova jménem Ješek Černčický z Kácova r. 1356. Tento rok se pokládá za první doloženou písemnou zprávou o Kácově.

2) majitele Talemberku Arnošta z Talemeberku, který získal v r. 1318 Černčice u Nového Města nad Metují. Vzhledem k vývoji svého jména však již musel být v té době majitelem kácovského panství. Je to tedy druhá skutečnost, která dokládá existenci Kácova v r. 1318 a tato skutečnost s rovněž uvádí jako první zmínka o Kácovu.

Nicméně se předpokládá, že osídlení Pustého Hradu u Kácova je ještě staršího data.

V.S. Šála uvádí ve svém článku v roce 1868, že „Stará tvrz Kácovská nyní „pustý hrad“ zvaná, byla r. 1627 od protivícího se lidu spálena a rozbořena; dosud uvidíš tu zeď ku skále přiléhající, 1° širokou a 8° dlouhou, na rozích malými báněmi opatřenou; rozsáhlost tvrze, ne příliš velkou, posud poznáš.”

Další historická bádání prokázala, že lokalita Pustý hrad u Kácova byla opuštěna již před rokem 1627.

Popis tvrze podal A. Sedláček (1843 – 1926) následovně: „Zakladatelé vybrali si k založení hrádku část břehu, jehož skála strmě spadla jak stěna, a odloučili ji od ostatní výšiny hlubokým dosud příkopem, jehož boky jsou jako nějaké stěny. Odloučením povstal nynější tvar hradiště, skládající se z nižší části, kde býval dvůr, a vyšší, posud znamenitě vynikající, kde bývalo věžovité stavení, nyní vysoký pahrbek vějčité podoby. Vše hradiště je pastvinou a nezachovalo se tu nic než na jihozápadním rohu kus hradby, a to pobouraný. Kromě toho viděti tu jen pahrbky a prohlubně. Od městečka, kteréž se odsud nejkrásněji spatří, vede sem vozová cesta, bezpochyby táž, kterou staří páni Kácovští jezdívali.“

A. N. Zavadil (1844 – 1925) uvádí, že sídlo byla zděná tvrz s věží k straně západní, kteráž ještě v XVII. stol. dobře zachována byla.

Poslední publikace nic podstatného o kácovské tvrzi nepřinášejí. Výpravná publikace (Durdík, T., Sušický, V.) má za cíl obrazově dokumentovat aktuální stav památky. Uvádí, že kolem r. 1450 byla tvrz již označována jako pustá. Fotografie svahu hradního areálu nad údolím Sázavy je označena jako fotografie svahu hradního areálu nad údolím Berounky. (Jde o Sázavu.)

V této publikaci jsou dokumentovány tyto části zříceniny:

1. vnější líc jihozápadní hradby spodní části hradu,

2. interiér polookrouhlé věže v čele hradu,

3. část vnitřní plochy hradu,

4. kout interiéru polookrouhlé věže

5. zbytek zdiva spodní části hradu,

6. svah hradního areálu.

Podle autorů je tvrz objektem, který čeká na další výzkum.

Současný stav je charakterizován špatnou dostupností, která je zapříčiněna výsadbou lesa a náletem křovin na místě, které bylo dříve holé a pastvinou. Známý dřevoryt malíře E. Herolda s Kácovem s řekou Sázavou od Pustého hradu ukazuje místo ještě zcela bez porostů a s hlubokým příkopem. Pustý hrad není v terénu značen a je třeba ho hledat. Lokalita je poškozena neodbornými současnými amatérskými výkopy.

Zříceniny jsou od přelomu 18. a 19. století jedním ze symbolů romantismu. Vyvolávají vzpomínky na základní momenty hradního života – pasování na rytíře, způsoby dobývání tvrzí a hradů, středověké turnaje, loupeživé rytíře, panské lovy, správu objektu (bránu, příkop, hradby, věže, mezibraní, obydlí čeládky s konírnou, kuchyní a spižírnou, obydlí pána s ložnicí, hodovní místností a kaplí, hlásku s vězením, studnu a zbrojnici), soudy a vězení, vedení domácnosti, hody a pobožnosti v nezbytné hradní kapli.

Před návštěvníkem Pustého hradu pak stojí řada otázek spojených s fungováním opevněného bodu jako trvalého obydlí se staletou tradicí. Jakým způsobem byla na toto místo dopravována pitná voda? Lze předpokládat existenci tajníku, skrytého přístupu k vodě k řece? Kde pochovávali obyvatelé své zemřelé? Jakou řemeslnickou produkcí se dávní obyvatelé asi zabývali? Jak organizovali obranu místa?

Fundované odpovědi na tyto otázky zůstanou asi navždy tajemstvím.

Základním úkolem při péči o zříceninu bude pořízení dokumentace, která stanoví odborný postup pro zajištění stávající objektů před dalším rozpadem.

Nejsnazší cesta pro návštěvníky je přímo po levém břehu Sázavy. Na tuto cestu se dostanete odbočením na horním konci městečka nad zdravotním střediskem. Po cca 1 km se dostanete pod očištěný skalní blok využívaný horolezci. Po strmém břehu se dostanete na místo. Odbočka není značena.

Literatura:

• 1. Beneš, F.: Dějiny městečka Kácova n. Sáz. Ve: Hlasy od Želivky a Sázavy. 1928 – 1929. Od č. 42.

• Bernat, J., Štědra, M.: Posázavská hradiště – nové nálezy a poznatky. In: Archeologie ve Středních Čechách, Praha, 2005, č. 9, Ústav archeologické památkové péče středních Čech, s. 197 – 225.

• Durdík, T., Sušický, V.: Zříceniny hradů, tvrzí a zámků. Střední Čechy. Praha, Agentura Pankrác, 2000. 204 s.

• Sedláček, A.: Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl dvanáctý, Čáslavsko. Praha, Šolc a Šimáček, 1936. 345 s.

• Zavadil, A.N.: Kutnohorsko slovem i obrazem. Díl druhý, část 2, Uhlířskojanovicko. Sešit A, Uhl. Janovice – Kochanov. Kutná Hora, Kuttna, 2000. 104 s.